Sezona 2006/07 muži-zhodnocení

Hodnocení soutěžního ročníku 2006/2007 – Sokol Klecany, okresní přebor Praha – východ

Do soutěže jsme na podzim 2006 vstupovali snad i s odhodláním a tajným přáním poprat se o postupové místo. Mnozí si mysleli, že Klecany budou štikou soutěže a že po docela solidním posílení kádru budeme hrát a pohybovat se v popředí tabulky. První dvě utkání tomu ještě i malinko napovídaly a utvrzovaly nás v našem přesvědčení, že vše je na dobré cestě. Bohužel ale, opak byl pravdou. Nedařilo se a nebylo to jenom o výsledcích. Nedokázali jsme vytvořit na hřišti takovou herní formaci, která by ukázala dobrou hru a dosáhla i dobrých výsledků. Nejvíce se to potvrdilo v některých domácích utkáních s papírově slabšími soupeři (Dobřejovice, Radonice), které jsme nedokázali porazit a zbytečně přišli o 4 body (obě utkání skončily plichtou: 1:1, 0:0) a nakonec ještě v posledním podzimním utkání jsme se nechali zaskočit soupeřem z Vyšehořovic, který si od nás odvezl všechny 3 body (2:3). Takto jsme přišli o 7 bodů, které nám pak musely samozřejmě někde chybět. A bohužel v utkáních na venkovních hřištích jsme většinou táhli za kratší konec, i když nakonec jsme největšího úspěchu v podzimní části zaznamenali právě na hřišti soupeře, a to ještě na hřišti, kde to asi nikdo nečekal, na půdě lídra soutěže a nakonec i suverénního vítěze v Louňovicích. Zde se nám utkání skutečně povedlo a ukázali jsme, jakou máme sílu a hlavně fotbalovou kvalitu. Škoda jen, že se nám nic podobného nepovedlo třeba i v jiných případech. Je pravdou, že po tomto utkání nás oslabil dost značně svým odchodem na dovolenou (i když nutno říct, že zaslouženou) náš gólman Saša Kelemen, který nám znatelně chyběl zejména v utkání v Říčanech a pak už ve zmiňovaném utkání proti Vyšehořovicím. Naše bilance tak byla nakonec za podzim mizerná a zisk 18 bodů byl dost velkým zklamáním. Největším naším problémem byla hra obrany, kde jsme nedokázali za celý podzim vytvořit stabilní sestavu a zejména střed obrany byl naší slabinou. Ale ani o ostatních řadách jsme si nemohli říct, že nám to nějak klapalo a že jsme byli bez problémů. Individuálně to nebylo nejhorší, ale v kolektivním pojetí jsme jaksi nedokázali najít společnou řeč, sestava se dost často míchala, měli jsme časté výpadky, neúčast z různých důvodů se často podepsala i na výkonu celého mužstva a pak i na výsledcích. Je pravdou, že kádr se dost obměnil a v podstatě nám přišlo a naskočilo do základní sestavy hned 5 lidí (Peter Lehuta, Michal Krejčí, Pavel Koten, Jirka Maleňák, Lukáš Hrdý), no a jak se nakonec ukázalo, nebyla dostatečná doba na to, aby se kluci sehráli, aby se lépe poznali a aby to i mimo hřiště fungovalo. I proto se dost často objevovaly různé dohady a řeči o partách a partičkách, o místních a “pražácích” a ono chtě, nechtě muselo se to někde i projevit. Bohužel negativně ! Nakonec jsme byli rádi, že podzim skončil a netrpělivě jsme očekávali zimní přípravu a hlavně samozřejmě jarní část soutěže.


Zimní příprava nebyla zrovna ideální, ne všechno vycházelo podle plánu a byly okamžiky, kdy se i zdálo, že to bude snad ještě horší než na podzim. Tréninky většinou probíhaly v tělocvičně místní ZŠ, kde ale podmínky nebyly nejlepší (malé rozměry, materiální zajištění, sprchy žádné…). I proto jsme se snažili nasmlouvat větší množství přípravných utkání se soupeři různé kvality. Začátek sice nic moc, pak se to ale trochu rozjelo. Lépe řečeno, pokud jsme se sešli, tak to bylo docela dobré, ale byly utkání, když nám musel vypomáhat i soupeř (třeba Bohnice). Nakonec ale bilance byla poměrně slušná a dosáhli jsme i cenných skalpů, zejména vítězství nad D. Chabry mělo svou hodnotu. Na druhé straně ale zase prohra v Řeži nevěštila nic dobrého, navíc to bylo prakicky těsně před jarní premiérou.

 

Na jarní část soutěže jsme opět posílili, přišel k nám další Žižkovák Honza Loskot, po trestu se vrátil do sestavy doyen klecanské kopané Lukáš Fousek a v průběhu soutěže jsme ještě získali posilu z Itálie Daniela Pompeie (ten bohužel musel z rodinných důvodů zpět do Itálie a tak za nás odehrál jenom 3 utkání, pořád ale zůstává našim hráčem a budeme věřit, že se k nám vrátí a že ještě několik kvalitních utkání za nás odehraje). Začátek jara ještě nebyl nikterak slavný, porazili jsme sice v prvním utkání doma Nehvizdy, nutno říct že po kvalitním výkonu, ale pak jsme odehráli dosti nešťastné ale i špatné utkání v Měšicích, kde prvně došlo k nepostavení některých hráčů z důvodu neúčasti na tréninku (Koten, Hořánek) a přeskupení sestavy z předchozího týdne se nám nepovedlo a po vcelku nemastném, neslaném výkonu jsme prohráli 0:2. Ale alespoň nás to nastartovalo k větší odpovědnosti a k lepšímu přístupu třeba i k tréninku ale hlavně k lepšímu přístupu k utkáním. Začala se projevovat i konkurence v mužstvu a najednou si nikdo nemohl být jistý svým místem a postem v sestavě. To,co bylo ještě nedávno samozřejmostí, najednou takovou samozřejmostí nebylo. Samozřejmě přineslo to i osobní problémy, těžší vypořádání se s touto situací, nepochopení. Ale ať to už bylo tak nebo jinak, najednou jsme začali vyhrávat a podávat kvalitní výkony. I když jsme se nevyhli zraněním nebo jiným důvodům neúčasti jednotlivých hráčů, přeci jenom sestava dostala nějaký řád, začali jsme hrát trochu nezvyklým systémem, alespoň pro takovouto soutěž (4-2-3-1), rozstřílel se nám náš střelec Aleš P. a najednou jsme začali stoupat i v tabulce výše. Nemůžeme říct, že všechno se nám vedlo bez problémů, že nebylo co řešit, v každém případě ale můžeme konstatovat, že jarní část skončila naší bilancí 10-2-1, přičemž kromě už zmiňovaného utkání v Měšicích jsme ztratili body už jenom ve St. Boleslavi a pak doma s vítězem soutěže Louňovicemi, v obou případech to byly plichty. Takže na jaře jsme vyválčili 32 bodů, celkově jsme jich získali 50 a nakonec jsme skončili na krásném 2. místě. Škoda jen toho tak trochu zpackaného podzimu …
Poděkování patří celému kolektivu. V brance podával stabilně dobré výkony Saša Kelemen, který nás i přes některé slabší chvilky v ojedinělých případech podržel a dodal klukům pocit jistoty a psychicky je podpořil.
Obrana nastupovala většinou složena z pětice Dvořák, Fousek, Krejčí, Lehuta a Bažant a určitě byla oporou. A nesklamali ani Hořánek, Koten, Hrdý nebo Černý, kteří občas vypomohli v této formaci.
Obranu jsme bez ohledu na to, zda jsme hráli doma nebo venku, vyztužili dvojicí v záloze Hrdý a Vich a v závěru se ukázalo, že to byla dobrá taktika. Oba hráli velice odpovědně a kvalitně, i když sami si moc nezahráli. Ale o tom to je, je to kolektivní hra a šlo o výsledek kolektivu.
Dále směrem dopředu operovali už spíše ofenzivně laděni Hořánek, Koten, Říha, Loskot a zejména pak Zewlák, výjimečně naskakoval i Martin Szucs, případně se vysouval Petr Lehuta. Zejména ale dvojka Losky a Zewlák byla pro soupeře nebezpečná a vytvářela prakticky ve všech utkáních spoustu gólových situací před brankami soupeřů. A z toho pak těžil zejména náš ostrostřelec Aleš Pfeifer (Čáp), který se skutečně rozstřílel jedna radost a konto soupeřů zatížil nakonec 18-ti brankami (jenom na jaře). Za ním s malým odstupem pak zůstal Zewlák (11branek). V útoku občas na chvíli naskočil ještě Honza Zdechy a jak jsme už uvedl, ve třech utkáních, z toho dvou mistrovských nastoupil i Daniel Pompei. Celkově se na hřišti v průběhu jara vystřídalo 18 hráču, z nich ale jenom Saša v brance odehrál všech 1170 jarních soutěžních minut, dále Zewlák a Losky nastoupili ve všech utkáních od začátku a pak už jenom Lukáš Hrdý, který však jednou naskočil až v průběhu utkání.

trenér "A"mužstva ing.Štefan Križo