KlubVyšehořovice - Klecany 3.11.2007
12. kolo – sobota 3. listopadu 2007
Vyšehořovice - K L E C A N Y 0 : 2 (0:0)
Góly: Aleš Pfeifer 2x
Sestava: Saša Kelemen – Filip Dvořák, Lukáš Fousek, Honza Frydrych, Tomáš Bažant (Lukáš Hrdý) – Jindra Vich, Michal Stanislav – Pavel Koten (Michal Krejčí), Jirka Maleňák, Honza Loskot – Aleš Pfeifer
Připraveni byli ještě: Ondra Černý, Zdeněk Novotný, Martin Szücz
Zaplaťpánbůh … máme to za sebou! Nejlepší by bylo napsat – bez komentáře, vítězství je naše, tři body jsou doma, potvrdili jsme naše vedoucí postavení v tabulce. Ale to by bylo moc jednoduché. K utkání jsme nastupovali s vědomím, že nás nečeká nic lehkého a že to bude spíše boj než fotbal. Ale skutečnost daleko předčila naše očekávaní. Už první minuta naznačila, co nás čeká a zejména, co čeká Zewláka, na kterého nasadil domácí trenér svého nejlepšího hráče jako hlídacího psa, nebo spíše “okopávače”. Domácí vyrukovali s pořádně zastrašující taktikou. Lokte, kopance, tahání za dres, držení, hrůzostrašně vypadající skluzy, šlapáky … to byl způsob boje, kterým se prezentovali jejich hráči. Ještě štěstí, že rozhodčím utkání byl skutečně někdo nestranný … z Pražského fotbalového svazu. Jak by to asi tak vypadalo, kdyby tam byl původně nominovaný pan Stránský?
Nutno říct, že až na tu první minutu, kdy Zewláček jakoby malinko “odplácel” jsme se s taktikou domácích celkem dobře vyrovnali a nedopustili jsme, aby se utkání zvrhlo jenom k faulování, odplácení a případně ještě k něčemu horšímu. Byli jsme to právě my, kdo se také snažil i o něco z fotbalu. V první půli to bylo ale dost těžké, soupeř byl ještě v plné síle a tak to byl opravdu spíše boj. Dostali jsme se i do slibnějších střeleckých situací a byla škoda, že alespoň jednu z těch tří nebo čtyř jsme nevyužili. Velmi nebezpečně vypadala zejména “rána jak z děla” ze standartní situace a kopačky Lukáše Fouska téměř z poloviny hřiště, kterou domácí gólman jen taktak vyškrábl na roh :-) Největší příležitost ke skórování měli však domácí, když za údajnou ruku Jindry Vicha nařídil rozhodčí proti nám penaltu, kterou však domácí neproměnili, nastřelili jenom tyč naší brány. Nakonec první půle skončila smírně bez branek.
Do druhé části jsme nastupovali s vědomím, že musíme zejména v obranné činnosti pokračovat v odpovědném výkonu a nepustit domácí do nějakého tlaku a už vůbec ne do šancí. Dále jsme samozřejmě museli čelit i tlaku na naší psychiku, zejména po několika ostrých skluzech a šlapácích na nohy našich hráčů. A nutno říct, že se nám to i celkem dařilo a ustáli jsme všechno. Navíc jak se zdálo, začal domácím malinko docházet i dech a tak jsme se pořád více a více začali prosavat i směrem dopředu. A protože Zewlák byl nadále pod drobnohledem domácích a prosazoval se jen ztěžka, vzal otěže utkání do svých rukou náš kapitán Čáp, který ukazuje, že ještě pořád umí … a i když v několika případech “zaváhal”, byl to právě on, kdo toto utkání rozhodl svými dvěmi trefami do černého, teda do sítě domácích. Nejprve asi v 60. minutě dostal ideálně do běhu za obranu míč od Loskyho a podél vyběhnuvšího gólmana otevřel skóre utkání, pak za dalších necelých 15 minut si zatáhl míč do vápna mírně vlevo od brány a pak nekompromisně levačkou uklidil míč k opačné tyči domácí brány. A bylo vymalováno! V samém závěru pak utekl Čáp ještě jednou, ale než stihl přistrčit míč úplně volnému Zewlákovi (no jenom bůh ví, zda by to byl ale udělal), byl už ve vápně zezadu nekompromisně poslán k zemi domácím obráncem … Tentokrát pan rozhodčí využil dosti pokročilou hrací dobu a k překvapení všech raději, než nařizovat penaltu a navíc ještě vylučovat domácího hráče, ukončil utkání už v 87. minutě (malá kaňka na jeho výborném výkonu). To nás ale ani tak nemrzelo. Vítězství 2:0, další tři body, opět čisté konto, všichni bez ujmy na zdraví … co víc si přát?
Poděkování a “trochu” chvály patří všem, kteří se na hřiště dostali, ale i těm, co byli jenom na lavičce. To samé platí i pro náš kotel :-) .
ŠK